❈ Moje filozofie

Prvním krokem k pozitivním změnám v životě je samotné uvědomění, že mi v něčem není dobře. Druhým je pak sebrání veškeré síly a odvahy a rozhodnutí se ke změně. Zvolit si změnu a tu změnu pak udělat, ať to znamená cokoli. A přitom nepřestávat věřit, že se to děje pro moje dobro a v souladu s mým rozhodnutím. A samotné toto rozhodnutí vykročit ze zóny, kde mi není dobře, pak začne pozvolna přitahovat pozitivní věci do života. Kam upínám pozornost, to roste. Někomu se může život radikálně změnit, někomu zůstane vše na svém místě a změní se pouze vnitřní nastavení a úhel pohledu na celou situaci. I to je ta změna, o kterou nám jde. Není nutné bourat a pálit mosty, prostě jen stačí kousek poodstoupit a ten svůj most začít přijímat a mít rád. Máme totiž vždy jen tři možnosti řešení jakékoli životní situace, která nám nevyhovuje. Z této situace buď můžeme odejít, změnit ji anebo přijmout. Výběr je jen na nás a to nejlepší řešení máme vždy v sobě. Jen ho někdy sami nevidíme. V těchto chvílích je dobré vyhledat osobní koučink. Zde můžete nahlédnout do mé životní filozofie, kterou uplatňuji i v koučinku.

* Ze všeho nejdřív si řekněte, kým chcete být. A pak udělejte vše, co je ve Vašich silách. (Epiktétos)

Jedna z nejtěžších věcí. Uvědomit si, kdo jsem právě teď a přiznat si určitou míru nespokojenosti s tímto stavem. Potom už následuje jen rozpomínání na to, kým jsem vždycky chtěl být. Většinou skončíme u toho jednoduchého a základního… přece jsem chtěl být šťastný. A ať už štěstí v danou chvíli pro každého znamená v reálném světě cokoli, tak ten vnitřní pocit nosíme jen v sobě a jen my sami jsme za něj odpovědní. Jen my si můžeme zvolit cíl, který pro nás má v danou chvíli smysl a jen my k němu můžeme vykročit. Se vší silou, vervou a rozhodností. Ale pokud tápeme nebo se bojíme vybrat si cíl a vydat se k němu, je správný čas požádat o pomoc. Najít posluchače, který z odstupu snáze uvidí zpřetrhané nitky příběhu a povede Vás k jejich svázání v pevné lano, které jste vlastně vždycky měli v rukách, jen jste ho neviděli. Jsem tu pro Vás.

* I cesta dlouhá tisíce mil začíná jedním krokem. (Lao-c´)

* Uprostřed každého problému se nachází příležitost. (A. Einstein)

Říká se, že problémy neexistují, jsou to jen výzvy ke změně a k růstu. A neexistují chyby, jen zkušenosti. Když jsme ale po krk v blátě, nemůžeme se hnout, dusíme se a nevidíme světlo na konci tunelu, těžko to bláto, ve kterém se topíme, nazveme příležitostí. Je potřeba se nejdříve chytit pomocné ruky, vylézt alespoň na okraj a pak se rozhlédnout. A pokud vedle Vás stojí člověk, který ve Vás věří a vidí Váš potenciál, můžete spolu s ním najít řešení a jiný úhel pohledu. To je totiž často to jediné, co potřebujeme. Odstup, nadhled a oporu. A nepotrvá dlouho, než si uvědomíte, že už tu oporu nepotřebujete. Máte ji v sobě. Stejně jako všechna řešení životních problémů. Stačí jen víra v sebe. Víru ve Vás mám já.

* Abychom uspěli, musíme nejprve uvěřit, že můžeme. (N. Kazantzakis)

* Protože nemůžeme změnit skutečnost, nechť změníme oči, jimiž skutečnost vidíme. (N. Kazantzakis)

Jak jednoduché a přitom to nejtěžší. Umění udělat tři kroky stranou, nadechnout se a uvolnit. Pustit problém, který nás svazuje a podívat se na něj z dálky. Zaposlouchat se do svého vnitřního vedení a najít jiný úhel pohledu. A pokud to nestačí nebo to nezvládáme, je dobré ty svoje zaslepené oči (smutkem, vztekem, lítostí či bezmocí) vyměnit na chvíli za oči jiné, cizí, nezaujaté.

* Dobře vyslovený problém je problém napůl vyřešený. (Ch. F. Kettering)

* Nikdy se nevzdávej, neboť to je právě to místo a okamžik, kdy se příliv vrátí. (H. Beecher Stowe)

Ano. Moje nejoblíbenější myšlenka posledních let. Když je tma největší, blíží se svítání. Vydržet. Věřit. Pracovat na sobě. Nevzdávat to. A když je té tmy příliš a bojím se, že nevydržím čekat, tak se obrátit pro pomoc. Noc může být velmi dlouhá a je dobré využít berliček, které nám cesta nocí nabízí.

* Někdy je nutné vzdát se na chvilku odvahy, na někoho se obrátit a přiznat, že se bojíte. (P. Brownú)

* Nezajímá mě minulost, ale budoucnost, v ní totiž strávím zbytek života. (Ch. F. Kettering)

Možná až příliš příkré tvrzení. Minulost nelze zcela vypustit ze života. Vyrostli jsme z ní do podoby člověka, kterým jsme dnes. Ale je zbytečné v ní ustrnout a vracet se do ní. Minulost nezměníme, berme ji jen jako náš výchozí potenciál, jako náš startovací blok. Každý ho měl jiný a nelze se tudíž porovnávat s kýmkoli dalším. Jsme právě v tuto chvíli svou nejdokonalejší verzí. Ale pokud se svým dnešním já nejsem spokojen a cítím kouli na noze, která mi brání v prožívání lehkosti života, tak je dobré se zlehka ohlédnout. Zjistit, zda mě něco z minulosti nepoutá a nesvazuje, a tím mi nebrání k vykročení dál. Pokud ano, tak toto pouto lehce a elegantně propustit, rozpustit, odstřihnout. Už nám neslouží. Není nutné stříhat tato pouta v realitě, stačí je propustit v emoční rovině. Pokud se od problému emočně odpoutáme, problém sice nezmizí, ale my ano. Odletíme volně do nesvazující přítomnosti.

* Nikdy se neohlížejte zpátky, pokud neplánujete, že půjdete toutéž cestou. (neznámý autor)

* Buďte laskaví – každý, koho potkáte, právě svádí těžkou bitvu. (čínské přísloví)

Indiánské přísloví říká – nesuď nikoho, dokud jsi nechodil měsíc v jeho mokasínách. Každý žije svůj vlastní příběh a pokud bychom měli okusit «mokasíny» kohokoli, i našeho největšího nepřítele, rychle bychom se vrátili do těch svých. Smyslem života je naučit se přijímat a milovat právě ten svůj životní příběh. Jsme jeho tvůrci, herci i režiséři. Cokoli se nám nelíbí, můžeme nějakým způsobem pozměnit. Ať už je to jen prosté přijetí situace. Boj s osudem nás totiž pouze vyčerpává. Dostáváme úkoly, které jsme schopni vyřešit. A pokud tomu nevěříte, najděte někoho, kdo Vás v tom podpoří.

* Spadni sedmkrát, zvedni se osmkrát. (japonské přísloví)